Hřebíček
- … poupata clove se sklízí uzavřená, dosud zelená nebo načervenalá, protože v té době mají nejvíce aromatických látek?
- … jméno tohoto koření pochází z latinského „clavus“, což znamená hřebíček a upozorňuje pravděpodobně na jeho tvar?
- … v horkých letních měsících pomůže v domě proti komárům hřebíček zasunutý do rozkrojeného citronu?
- … hřebíčkový olej se používá v zubním lékařství jako anestetikum a přísada do materiálu na zubní výplně?
- … strom Eugenia caryophyllata dorůstá do výšky až 15 metrů a od šestého do šedesátého roku života nese asi 3 kg úrody ročně?
- … poupata clove se dodnes ručně otrhávají a pak suší na slunci?
- … prášek i celý hřebíček můžete bez přístupu vzduchu, v suchu a temnu uchovávat 2-3 roky?
- … hřebíček jako koření jsou nerozvinutá květní poupata tropického stromu Eugenia caryophyllata a používají se sušená celá nebo mletá?
- … kvalitu hřebíčku ověříte pomocí „plovacího testu“? Je-li koření kvalitní, budou hřebíčky plavat hlavičkou nahoru a stonkem dolů, dokonce se mohou i potápět. Plavou-li na vodě vodorovně, není jejich kvalita příliš dobrá.
Pečená šunka s hřebíčkem
1,5 kg celé vařené šunky
3 lžíce jemného hnědého cukru
1 lžíce dijonské hořčice
4 lžíce mléka nebo jablečné šťávy
několik celých hřebíčků
V misce smícháme cukr, hořčici a mléko nebo jablečnou šťávu. Ze šunky seřízneme kůži a veškerý tuk, ponecháme pouze 1 cm vrstvičku, kterou nařežeme na kosočtverce. Připravenou směsí šunku potřeme a do průsečíků kosočtverců napícháme po jednom hřebíčku. Šunku vložíme do nízkého pekáče a pečeme v předehřáté troubě 30 minut. Během pečení šunku často podléváme a pečlivě hlídáme, aby se povrch nespálil. Šunku podáváme horkou, s hořčicí a pečenými brambory, nebo nastudeno doplněnou kořeněným ovoce, čatní nebo salátem.
Když v roce 1629 Holanďané obsadili Molucké ostrovy, odkud hřebíček pochází, zavedli díky hřebíčku přísný režim. Aby mohli sklizeň hřebíčku kontrolovat a zamezit tak podloudnému obchodu, zničili na ostrovech všechny plantáže. Jenom skupina ostrovů Amboiny pod jejich kontrolou tvořila výjimku. I přes všechna opatření hřebíčkový monopol Holanďanů podlehl lsti. Roku 1769 navštívil guvernér francouzského ostrova Mauritius svého kolegu na ostrově Amdoiny. Lstivý Francouz si v dutých podrážkách svých bot odvezl několik zralých semen hřebíčkovce. Hned po jeho odjezdu nastalo podezření a Holanďané poslali dvě lodě, aby francouzskou plachetnici zadržely. I přes střelbu pronásledovatelů se francouzskému hostu podařilo šťastně přistát u břehů Mauritia. V několika pozdějších letech byly založeny hřebíčkové plantáže na dalších francouzských ostrovech.